Sociálně právní ochrana dětí v praxi

Sociálně právní ochrana dětí v praxi

Jak můžete zjistit z informací uvedených na našich stránkách, již několik let poskytuje naše Centrum SASanka kromě sociálních služeb pro rodiny s dětmi také služby, které na ně navazují. Jedná se o projekt, v rámci kterého pracujeme s rodinami, v nichž se nachází ohrožené děti, a to ve spolupráci s městským úřadem Jičín, odborem sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). I my jsme totiž Krajským úřadem Královéhradeckého kraje pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí. Každý rok se při naší práci setkáváme s různými příběhy rodin, a letos bychom se s Vámi chtěli podělit o jeden, který nás obzvláště zasáhnul. Jména osob v příběhu jsou pozměněna.

Příběh mladé maminky Jany, která žila v malé vesnici na Jičínsku, začal už před mnoha lety, kdy se jí ve velmi mladém věku narodil syn Kuba. Proto, že Jana sama neměla maminku (ta zemřela, když byla Jana ještě předškolního věku), hodně tápala ve výchově a péči o syna.  V okolí nebyl nikdo, kdo by tvrdohlavé a svérázné Janě pomohl a podal pomocnou ruku. Okolí si začalo všímat, že se o Kubu nestará zcela v pořádku, že místo potravin kupuje zbytný alkohol, cigarety, a že Kuba nechodí oblečen odpovídajíc počasí. Při sociálním šetření v rodině bylo skutečně zjištěno několik nedostatků, které byly v rozporu se zdravým vývojem dítěte.

Tak začala dlouholetá spolupráce s rodinou paní Jany v součinnosti s OSPOD. Naše pracovnice podporovala rodinu v mnoha oblastech, ať už v hledání zaměstnání, zajištění financí, plnění řádné školní docházky a domácí přípravy Kuby do školy, v komunikaci s úřady a návaznými institucemi a v mnohém jiném. Spolupráce byla velmi vrtkavá, někdy paní Jana spolupracovala nad rámec nastaveného plánu spolupráce, naši pracovnici kontaktovala i mimo pracovní dobu, jindy naopak spolupráci odmítala a zapírala se, přestože v domácnosti prokazatelně byla. Spolupráce to byla náročná, ale tím, že byla dlouhodobá, se vytvořilo mezi pracovnicí a rodinou nadstandardní pouto. Poslední rok spolupráce nebyl zdravotní stav paní Jany dobrý, naše pracovnice poukazovala často na nutnost navštívit odborné lékaře. Jana, tvrdohlavá a svérázná, odmítala, na úkor sebe, na úkor Kuby.

Jana zemřela. Mladé mamince bylo 28 let, Kubíčkovi 12. Naše spolupráce s rodinou ale neskončila, naopak. Kuba byl svěřen do péče nejbližšímu členu rodiny, dědovi, se kterým s maminkou dlouhodobě sdíleli domácnosti, se kterým se znal, byl na něho zvyklý a hlavně ho měl a má rád. A co je důležité, i děda má moc rád Kubu a záleží mu na jeho dobrém prospívání. Rodinu jsme podpořili, aby ztrátu Jany překonala. Naše pracovnice za rodinou dojíždí i nadále, nyní dvakrát týdně. Dohlíží na výchovné kompetence dědy a na chod domácnosti dvou statečných chlapů, kteří, ač ztratili dceru a mámu, neztratily chuť dál žít. A i když občas nefunguje domácnost na jedničku, tak funguje pomyslná chemie mezi těmi dvěma. Jsou neskutečně pracovití a skromní a Kuba na svůj věk navíc samostatný.

Aktivity projektu jsou podpořeny z dotací Královéhradeckého kraje, města Jičín a dotačního programu Rodina Ministerstva práce a sociálních věcí.  

Logo SASanka web     Loga MPSV Rodina     Logo Kraj KHK