14. října 2020
Novinky
Když jsme uvažovali jak představit veřejnosti naši práci, formu rozhovoru s našimi zaměstnanci jsme tak nějak podvědomě zatím oddalovali. V červenci ale přišla zpráva, že u nás po 11 letech končí vedoucí nízkoprahových klubů Marie Pražáková, které u nás nikdo neřekne jinak než Mája. A najednou nebylo co oddalovat a rozhovor je na světě.
Co tě vedlo Májo k rozhodnutí po tak dlouhé době opustit Oblastní charitu?
Vím, že mnohé mé rozhodnutí překvapilo. Určitě se však nejedná o unáhlené rozhodnutí. Jen to muselo dozrát. Dospěla jsem do fáze, kdy jsem si začala uvědomovat, že už v nízkoprahu nemám kam posunout sebe, své pracovníky a služby celkově. Svou práci bych dělala už jen ze zvyku a to jsem nechtěla.
Vzpomeneš si ještě na začátky svého působení?
Samozřejmě, že ano. Všechno pro mě bylo nové a hodně jsem se na práci v nízkoprahu těšila. S mojí vedoucí jsme tehdy společně vše nastavovaly. Vzpomínám si na tehdejší vybavení klubu, prvního klienta, slavnostní otevírání, první malování klubu, sprejování na chodbě, jak vznikal název PoHoDy…
Popiš nám prosím vývoj Nízkoprahových klubů za Tvého působení. Co vnímáš jako největší změnu, posun k lepšímu?
Když jsem začínala, učili jsme se naši práci dělat. Za ty roky došlo ke zkvalitnění poskytování sociální služby, podařilo se nám navázat pravidelnou spolupráci s některými základními či středními školami a organizacemi.
Co bude podle Tebe naopak největší výzvou pro NZDM v dalších letech?
Nyní jako největší výzvu pro naše NZDM vidím ve stabilizaci pracovního týmu. S novou vedoucí a novými pracovníky určitě přijdou i změny ve fungování NZDM, které jistě budou reagovat na potřeby cílové skupiny.
Na co budeš ráda vzpomínat a co Ti dala práce v Oblastní charitě?
Těch vzpomínek je hodně. Jsou to zážitky s klienty a zpětné vazby od klientů, kolegů či spolupracujících organizací. Vážím si důvěry, kterou mi naši klienti dali, a přišli za mnou a svěřili se mi, když je něco trápilo nebo se jim podařilo. Mám radost, když vidím, jak se některým klientům, se kterými jsem pracovala, daří a jak jsou pro ně důležité rodinné a přátelské vztahy a plnění pracovních povinností.
Cením si důvěry, kterou ve mně měli moji pracovníci, kteří se na mě obraceli nejen s pracovními záležitostmi, ale sdíleli se mnou také své soukromí. Jsem ráda za naše dobré vztahy a za to, že jsme si byli navzájem oporou, bojovali za společný cíl, v těžkých chvílích stáli při sobě a při náročnosti naší práce najít také způsoby, jak jeden druhé rozveselit.
Vážím si také ocenění, které jsem za svou práci v charitě dostala.
Co mi práce v Oblastní charitě dala? Jednoznačně to jsou zkušenosti a příležitosti. A v neposlední řadě také přátelé, které jsem tu získala.
Na závěr se nemohu nezeptat, jestli nám chceš říct něco o Tvé nové práci a jestli se zastavíš se u nás někdy na kafe?
Nyní budu pracovat v sociálně terapeutické dílně a pomáhat lidem s lehkým či středně těžkým mentálním postižením zvýšit nebo udržet jejich pracovní dovednosti a návyky. Bude-li příležitost, ráda se někdy na kafe zastavím.
Za celou jičínskou charitu Ti ještě jednou děkujeme a přejeme Ti hodně pohody a úspěchů v Tvém novém působišti.
